Zakrslý beran

Pro koho se hodí

Pro rodinu, která chce králíka jako plnohodnotné domácí zvíře, ne jako ozdobu klece. Zakrslý beran patří mezi klidnější a důvěřivější plemena — na rozdíl od drobných zakrslých králíků bývá méně lekavý a snáz si zvykne na ruku.

Je společenský. Sám být nemá. Králík je stádní zvíře a jediný králík v bytě je osamělý králík; ideální je kastrovaný pár.

Nehodí se malým dětem jako mazlíček na nošení. Králík se nerad zvedá ze země — ve výšce se cítí ohroženě a při kopnutí si může zlomit páteř. Hraje se s ním na zemi, ne v náručí.

Jak vypadá

• Hmotnost: podle českého standardu 1,5–1,9 kg; vystavovaní králíci váží obvykle kolem 1,7 kg
• Tělo: krátké, zavalité, se širokým hrudníkem
• Hlava: široká, výrazně klenutá, s krátkým čenichem
• Uši: visí po stranách hlavy; mezi nimi je na temeni patrná koruna — vystouplá chrupavka, podle které se plemeno pozná
• Srst: hustá, středně dlouhá
• Barva: uznaná je prakticky každá — divoká, černá, modrá, madagaskar, strakatá i stříbřitá
• Dožití: při dobré péči 8–12 let

Pozor na názvy v inzerátech. Jako „zakrslý beran“ se prodává i mnohem těžší králík. Váha rodičů je jediné vodítko, jak velké bude mládě v dospělosti.

Kde má bydlet — nejčastější chyba

Klec z obchodu se zvířaty je pro králíka pelech, ne byt. Králík potřebuje prostor, ve kterém se rozeběhne a postaví na zadní, a to žádná běžná klec neumožní.

• Nejméně 3 m² volné plochy na pár, ideálně ohrádka nebo celá místnost s bezpečným zázemím.
• Několik hodin volného pohybu denně, i když je výběh velký.
• Úkryt, kam se dá schovat — domeček nebo tunel. Bez něj je králík ve stresu.
• Podlaha, která neklouže. Na hladkém lině si králík poškodí klouby.
• Záchodek se senem — králík se dá naučit na jedno místo snadněji, než se čeká.
• Zabezpečené kabely. Všechno, co je v dosahu, bude okousané.

Venkovní kotec je v pořádku, když je zateplený, suchý a chráněný před sluncem a dravci. Přehřátí zabije králíka rychleji než mráz — nad 25 °C už je potřeba chladit.

Krmení

Tohle je věc, ve které se chybuje nejčastěji, a chyba se projeví na zubech a na trávení.

• Seno je 80 % potravy a musí být k dispozici pořád. Nejen kvůli trávení — žvýkání sena obrušuje zuby, které rostou celý život.
• Čerstvá zelenina a bylinky denně: pampeliška, jitrocel, petržel, mrkvová nať, řapíkatý celer, listový salát (ne ledový).
• Granule jen v malém množství — zhruba jedna polévková lžíce denně, a jen kvalitní, bez barevných kousků a obilí.
• Voda v misce, ne jen v lahvičce. Z misky se napije víc.
• Ovoce jen výjimečně, jako pamlsek. Cukr králíkovi škodí.
• Nikdy: pečivo, kukuřice, luštěniny, mléčné výrobky a takzvané pamlsky s medem nebo jogurtem.

Každá změna krmiva se dělá postupně, několik dní.

Běžná péče

• Srst — kartáčovat jednou týdně, v období línání častěji. Králík se olizuje jako kočka, ale neumí zvracet, takže spolykaná srst mu zůstane v trávicím traktu.
• Drápky — stříhat zhruba jednou za 6–8 týdnů.
• Uši — u berana kontrolovat pravidelně, viz níže.
• Zadeček — denně se podívat, jestli není zaschlý. V teplém období na něj klade vajíčka moucha a larvy se do králíka zavrtají během jednoho dne. Je to stav ohrožující život.

Na co bývá nemocný

Dvě z těch potíží plynou přímo z toho, jak plemeno vypadá. Není to důvod si berana nepořídit — je to důvod vědět o nich dopředu.

• Zubní vady — zkrácená hlava znamená méně místa pro zuby, které rostou celý život. Nesprávný skus vede k přerůstání, ostrým hrotům a bolestivým poraněním jazyka. Projeví se sliněním, hubnutím a odmítáním tvrdého krmiva. Hodně sena je nejlepší prevence, ale dědičnou vadu nevyřeší.
• Záněty uší — sklopné ucho se nevětrá, maz se hromadí a nevyteče ven. Projeví se škrábáním, nakláněním hlavy a zápachem. U berana se uši kontrolují pravidelně; u plemen se vztyčenýma ušima takový problém nebývá.
• Zástava trávení — králík přestane jíst a trousit. Je to naléhavý stav: králík, který 12 hodin nejedl, patří k veterináři ještě týž den.
• Myxomatóza a virové hemoragické onemocnění — obě nemoci jsou pro králíka smrtelné a obě se očkují, i u zvířete, které nikdy nevyjde ven. Přenáší je bodavý hmyz a přinést se dají i na botách.
• Encephalitozoon cuniculi — parazit napadající mozek a ledviny; projeví se nakloněnou hlavou nebo ochrnutím.
• Kokcidióza — u mladých králíků častá, projeví se průjmem.

Co se ptát chovatele: jak vypadá skus u rodičů, jestli měl některý z nich přerostlé zuby a jestli jsou mláďata očkovaná. Zubní vada je dědičná a poznáte ji dřív, než ji zaplatíte.

Tohle není diagnostická příručka. Králík, který nejí, netrousí, naklání hlavu nebo slintá, patří k veterináři okamžitě — a nejlépe k takovému, který se na drobné savce zaměřuje.

Co ještě zvážit

Kastrace se vyplatí. U samic výrazně snižuje riziko nádoru dělohy, které je u nekastrovaných králic vysoké; u samců omezuje značkování a agresi. Je to zároveň podmínka, aby spolu pár vydržel v klidu.

A poslední věc, kterou lidé podceňují: králík žije osm až dvanáct let a jeho ošetření bývá dražší než u kočky, protože ho neumí každý veterinář. Než si ho pořídíte, zjistěte si, kde je ve vašem okolí ordinace pro drobné savce.