Zakrslý barevný

Pro koho se hodí

Pro člověka, který chce králíka a nemá moc místa — ale počítá s tím, že i nejmenší králík potřebuje výběh, ne klec.

Zakrslý barevný je bystrý a živý. Naučí se své jméno, pozná, kdy se chystá krmení, a s prostorem si umí hrát. Na klidnou povahu berana ale nespoléhejte: drobní králíci bývají lekavější a hůř snášejí zvedání ze země.

Je společenský a sám být nemá. Králík je stádní zvíře; nejlepší je kastrovaný pár, který se sžije.

Nehodí se malým dětem jako mazlíček na nošení. Je to křehké zvíře — při kopnutí v náručí si může zlomit páteř. Hraje se s ním na zemi.

Jak vypadá

• Hmotnost: zhruba 1–1,35 kg
• Uši: krátké, vzpřímené, 5–6 cm; ideál je 5,5 cm. Právě ony dělají ten dětský výraz.
• Hlava: velká v poměru k tělu, kulatá, s krátkým čenichem
• Tělo: krátké, zavalité, s širokými zády
• Oči: velké a výrazné
• Barva: plemeno se chová ve třech desítkách barevných rázů — mezi nejoblíbenější patří divoce zbarvený, havanovitý, modrý, bílopesíkatý a rhönský
• Dožití: při dobré péči 7–12 let

Malý neznamená nenáročný. V obchodech se drobný králík dodnes prodává jako zvíře do dětského pokoje. Potřeby má přitom stejné jako králík dvakrát tak velký.

Kde má bydlet

Klec z obchodu je pro králíka pelech, ne byt. I zakrslý králík potřebuje místo, kde se rozeběhne a postaví na zadní.

• Nejméně 3 m² volné plochy na pár, ideálně ohrádka nebo zabezpečená místnost.
• Několik hodin volného pohybu denně.
• Dva úkryty — malý lekavý králík potřebuje kam zalézt, a nejlépe víc než jednu možnost.
• Podlaha, která neklouže. Na hladkém lině si králík poškodí klouby.
• Záchodek se senem; na jedno místo se dá naučit snáz, než se čeká.
• Zabezpečené kabely. Co je v dosahu, bude okousané.

Venkovní kotec musí být zateplený, suchý a hlavně ve stínu. Přehřátí zabije králíka rychleji než mráz — nad 25 °C se musí chladit.

Krmení

Tady se chybuje nejčastěji a projeví se to na zubech a na trávení.

• Seno je 80 % potravy a musí být k dispozici nepřetržitě. Žvýkání sena obrušuje zuby, které rostou celý život.
• Čerstvá zelenina a bylinky denně: pampeliška, jitrocel, petržel, mrkvová nať, řapíkatý celer, listový salát (ne ledový).
• Granule jen minimálně — zhruba lžíce denně, kvalitní, bez barevných kousků a obilí. U drobného králíka je přemíra granulí přímá cesta k nadváze.
• Voda v misce, ne jen v lahvičce.
• Ovoce jen jako pamlsek.
• Nikdy: pečivo, kukuřice, luštěniny, mléčné výrobky a pamlsky s medem nebo jogurtem.

Změna krmiva se dělá postupně, během několika dní.

Běžná péče

• Srst — kartáčovat jednou týdně, při línání častěji. Králík neumí zvracet, takže spolykaná srst mu zůstane v trávicím traktu.
• Drápky — stříhat zhruba jednou za 6–8 týdnů.
• Zadeček — denně zkontrolovat. V teple na zaschlou srst kladou mouchy vajíčka a larvy se do zvířete zavrtají během jediného dne. Je to stav ohrožující život.
• Zvedání — vždy oběma rukama, s oporou zadních nohou, a nikdy za uši ani za kůži na zádech.

Na co bývá nemocný

• Zubní vady — nejčastější potíž tohoto plemene. Zkrácená hlava znamená málo místa pro zuby, které rostou celý život; nesprávný skus vede k přerůstání a k ostrým hrotům, které zraňují tvář a jazyk. Projeví se sliněním, hubnutím a odmítáním tvrdého krmiva. Hodně sena pomáhá, dědičnou vadu ale nespraví.
• Zástava trávení — králík přestane jíst a trousit. Je to naléhavý stav: zvíře, které 12 hodin nejedlo, patří k veterináři ještě týž den.
• Myxomatóza a virové hemoragické onemocnění — obě jsou smrtelné a obě se očkují, i u králíka, který nikdy nevyjde ven. Přenáší je bodavý hmyz a přinést se dají i na botách.
• Encephalitozoon cuniculi — parazit napadající mozek a ledviny; projeví se nakloněnou hlavou nebo ochrnutím.
• Nádor dělohy — u nekastrovaných samic velmi časté onemocnění vyššího věku.
• Kokcidióza — u mladých králíků častá, projeví se průjmem.

Co se ptát chovatele: jak vypadá skus u rodičů a jestli někdo v linii potřeboval zákrok na zubech. U plemene se zkrácenou hlavou je to nejdůležitější otázka vůbec — přerostlé zuby znamenají zákroky v narkóze každých pár měsíců po zbytek života.

Tohle není diagnostická příručka. Králík, který nejí, netrousí, naklání hlavu nebo slintá, patří k veterináři okamžitě — a nejlépe k takovému, který se na drobné savce zaměřuje.

Co ještě zvážit

Kastrace se vyplatí. U samic výrazně snižuje riziko nádoru dělohy, u samců omezuje značkování a agresi — a je podmínkou, aby spolu pár žil v klidu.

A ještě jedna věc, která se u nejmenšího plemene podceňuje: je to zvíře na sedm až dvanáct let a ošetření bývá dražší než u kočky, protože králíky neléčí každý veterinář. Ordinaci pro drobné savce si najděte dřív, než ji budete potřebovat.