Sibiřská kočka

Pro koho se hodí

Pro domácnost, která chce kočku s povahou. Sibiřská kočka je vyrovnaná, nevtíravě přítulná a na rozdíl od klidnějších plemen si hraje i v dospělosti.

Vyvinula se přirozeně v ruském podnebí, ne u chovatelů — odtud pevná stavba těla, hustá srst a zdraví, které bývá nadprůměrné. Je obratná, ráda šplhá a skáče vysoko.

Bývá vázaná na celou rodinu, ne na jednoho člověka, a s dětmi i se psy vychází dobře.

Pravda a mýtus o alergii

Tohle je věc, kvůli které si tohle plemeno řada lidí pořizuje, a stojí za to ji říct přesně.

Alergii nezpůsobuje chlup, ale bílkovina Fel d 1, kterou kočka vylučuje slinami a kožním mazem a při čištění si ji roznáší po srsti.

U sibiřských koček se opakovaně naměřilo, že část jedinců produkuje výrazně méně Fel d 1 než průměrná kočka. Není to ale vlastnost plemene jako takového — je to vlastnost konkrétní kočky, a liší se i mezi sourozenci.

Co z toho plyne prakticky: kdo je alergický, nemá si kupovat kotě na slovo. Má strávit čas u konkrétní kočky v chovatelské stanici a teprve podle toho se rozhodnout. Slib „sibiřská kočka je nealergenní“ není pravdivý.

Jak vypadá

• Váha: kocour 6–9 kg, kočka 4–6 kg
• Tělo: silné, svalnaté, s mohutnými tlapami a širokým hrudníkem
• Srst: polodlouhá, trojitá — pesíky, podsada i krycí chlupy; hustý límec a huňatý ocas
• Barva: uznaná je téměř každá včetně kolorpointu, kterému se u tohohle plemene říká něvská maškaráda
• Dožití: zpravidla 12–16 let

Dospívá pomalu — plnou velikost má ve třech až pěti letech.

Péče o srst

Kartáčovat dvakrát týdně, v období línání denně. Hustá trojitá srst se při jarním línání uvolňuje ve velkém množství a chomáče doslova padají.

Plstěnce se dělají za ušima, v podpaží a na zadních nohách. Koupání kočka nepotřebuje — srst je přirozeně odolná vůči vodě.

Krmení

Dospělá kočka potřebuje podle váhy zhruba 60–90 g granulí denně nebo odpovídající množství konzerv. Sibiřská kočka je aktivní, takže obezitou trpí méně než klidná plemena — přesto se krmí v dávkách.

Roste dlouho a krmivo pro koťata má smysl podávat déle než u drobných plemen.

Na co bývá nemocná

Sibiřská kočka patří mezi zdravotně odolnější plemena, protože vznikla přirozeným výběrem. To ale neznamená, že se netestuje.

• Hypertrofická kardiomyopatie (HCM) — ztluštění srdečního svalu; chovná zvířata by měla mít ultrazvuk srdce.
• Polycystické onemocnění ledvin (PKD) — méně časté než u perských, ale testuje se z DNA.
• Deficit pyruvátkinázy (PK-def) — dědičná chudokrevnost, existuje DNA test.
• Chuchvalce chlupů při línání — u plemene s trojitou srstí je to běžná potíž.

Tohle není diagnostická příručka. Když kočka rychle dýchá, hubne nebo je náhle netečná, patří to k veterináři.

Co ještě zvážit

Sibiřská kočka je skokan. Vysoké police, skříně a lednička nejsou překážka — tomu je potřeba přizpůsobit byt, ne kočku.

A počítejte s chlupy. Trojitá srst znamená, že jarní línání je znát v celém bytě; kartáčování je jediná obrana.