Mainská mývalí kočka

Pro koho se hodí

Pro domácnost, kde je kočka členem rodiny. Mainská kočka chodí za lidmi z místnosti do místnosti, dobře snáší děti i psy a bývá zvědavá spíš než plachá.

Je to kočka, která se ozývá — ale tiše. Místo mňoukání spíš cvrliká a vrká; na svou velikost má překvapivě jemný hlas.

Vyšlechtila ji práce, ne salon: vznikala na farmách v Nové Anglii jako lovec myší, který vydrží tuhou zimu. Odtud vodoodpudivá srst, velké chlupaté tlapy a chuť si hrát s vodou.

Nehodí se do malého bytu bez svislého prostoru. Velká kočka potřebuje pevné škrabadlo, které unese sedm kilo, a místo, kam vyskočí.

Jak vypadá

• Váha: kocour 6–9 kg, kočka 4–6 kg; někteří kocouři i přes 10 kg
• Délka: s ocasem běžně kolem metru
• Srst: polodlouhá, nestejně dlouhá — kratší na hřbetě, delší na bocích a břiše; hustý límec a huňatý ocas
• Uši: velké, vysoko nasazené, s chomáčky uvnitř a často s rysími štětičkami na koncích
• Tlapy: velké, mezi prsty chlupy — přirozené „sněžnice“
• Barva: uznaná je většina barev a kreseb kromě čokoládové, skořicové a barvy odvozené od siamského zbarvení
• Dožití: zpravidla 10–15 let

Dospívá pomalu. Plnou velikost i tvar hlavy má až ve třech až čtyřech letech — do té doby vypadá jako dlouhonohé kotě, kterému je všechno velké.

Povaha a prostředí

Mainská kočka je klidnější než orientální plemena, ale není líná. Ráda si aportuje, otevírá dveře a vodu z kohoutku považuje za zábavu.

Snese být na chvíli sama, ale samotu nemá ráda — v domácnosti, kde není nikdo celý den, je lepší pořídit dvě kočky.

Péče o srst

Kartáčovat dvakrát až třikrát týdně, v období línání častěji. Polodlouhá srst s podsadou se plstnatí hlavně za ušima, v podpaží, na bocích a pod ocasem.

Plstěnec se nerozčesává silou — bolí to a kočka pak péči odmítne napořád. Rozstříhá se nebo se nechá odborně odstranit.

Velké chlupaté tlapy se v zimě zalepují sněhem; chlupy mezi polštářky je dobré zkracovat.

Krmení

Dospělá kočka potřebuje podle váhy zhruba 70–100 g granulí denně nebo odpovídající množství konzerv. Velká kočka sní víc — ale poměr k váze je stejný jako u ostatních, takže „velká kočka může jíst, kolik chce“ neplatí.

Rostoucí kotě potřebuje krmivo delší dobu než u malých plemen: mainská kočka roste do tří let a energie i bílkoviny musí stačit celou tu dobu.

Na co bývá nemocná

• Hypertrofická kardiomyopatie (HCM) — ztluštění srdečního svalu. U plemene je popsaná dědičná mutace a existuje na ni DNA test; chovná zvířata by navíc měla mít ultrazvuk srdce.
• Spinální svalová atrofie (SMA) — dědičná, projeví se vrávoravou chůzí u mladých koček. Má DNA test.
• Dysplazie kyčelního kloubu — u koček neobvyklá, ale u tohohle velkého plemene se vyskytuje.
• Polycystické onemocnění ledvin (PKD) — méně časté než u perských, ale testuje se.
• Chuchvalce chlupů při línání.

U žádného jiného plemene kočky se tolik nevyplatí ptát se chovatele na testy. HCM a SMA se dají vyloučit z krve a dobrý chovatel výsledky ukáže sám.

Tohle není diagnostická příručka. Když kočka dýchá s otevřenou tlamou, vrávorá nebo náhle nechce chodit, patří to k veterináři hned.

Co ještě zvážit

Velká kočka znamená větší všechno: toaletu, škrabadlo, přepravku i dávku krmiva. Běžná přepravka pro kočku je pro dospělého kocoura malá a na to se přijde obvykle až před cestou k veterináři.

A počítejte s chlupy. Mainská kočka líná celoročně a v období línání hodně.