Jorkšírský teriér

Pro koho se hodí

Pro člověka, který chce malého psa a je ochotný ho vychovávat jako velkého. Jorkšír je živý, chytrý a k rodině silně připoutaný; umí být celý den doma, když se mu někdo věnuje.

Nehodí se do domácnosti, kde se čeká tichý mazlík na klín. Je to teriér — původně lovil krysy v přádelnách — a to znamená hlas, odvahu a chuť něco pronásledovat.

Nejčastější chyba u tohohle plemene je, že se mu všechno promíjí, protože je malý. Pes, který štěká na každého a nesmí se ho nikdo dotknout, není roztomilý; je to nevychovaný pes, jen váží tři kila.

Jak vypadá

• Výška: okolo 20–23 cm v kohoutku
• Váha: do 3,2 kg podle standardu
• Srst: dlouhá, rovná a hedvábná, bez podsady — roste stále, jako lidské vlasy
• Barva: ocelově modrá na hřbetě a zlatavě plavá na hlavě, hrudi a nohách; štěňata se rodí černá a barva se vyvíjí roky
• Dožití: často 13–16 let, patří k nejdéle žijícím plemenům

Na „mini“ a „teacup“ jorkšíry pozor. Nejsou to varianty plemene, standard je nezná. Jde o psy pod hranicí zdravé velikosti, kteří mívají vážné potíže s játry, kostmi i zuby. Příplatek za menší velikost je příplatek za kratší život.

Kolik potřebuje pohybu

Stačí tři čtvrtě hodiny až hodina denně, ale musí to být venku. Byt malému psovi nestačí — potřebuje pachy, terén a jiné psy stejně jako velké plemeno.

Nenechte se zmást tím, že se unaví po bytě. Duševní zaměstnání — hledání pamlsků, jednoduché triky — ho zklidní víc než běhání.

Péče o srst

Tohle je hlavní denní práce u tohohle plemene a lidé ji podcení.

• Dlouhá srst se češe každý den. Bez toho se do dvou dnů dělají plstěnce, které se musí vystříhat.
• Kratší sestřih jednou za dva až tři měsíce je u domácího psa naprosto v pořádku a ušetří spoustu času. Dlouhá srst je věc výstav, ne zdraví.
• Srst nelíná — chlupy nezůstávají na pohovce, ale právě proto se musí stříhat.
• Chlupy kolem očí a na tlapkách je potřeba zkracovat.

Krmení a zuby

Dospělý pes sní zhruba 60–100 g granulí denně ve dvou dávkách. Při třech kilech živé váhy je každý pamlsek navíc znát — deset gramů sýra je u jorkšíra jako u člověka pořádný oběd.

Zuby jsou u malých plemen slabina číslo jedna. Zubní kámen, záněty dásní a předčasná ztráta zubů jsou u jorkšírů běžné. Čištění zubů doma a kontrola u veterináře se u tohohle plemene vyplatí víc než u velkých psů.

Štěňata mívají přetrvávající mléčné špičáky, které se musí vytrhnout — jinak tlačí na stálé zuby.

Na co bývá nemocný

• Luxace pately — vyskakující čéška, typická pro malá plemena. Projeví se poskakováním na třech nohách.
• Kolaps průdušnice — chrupavka průdušnice se u malých plemen oslabuje; projevuje se suchým kašlem jako „husí kejhání“. Proto postroj, ne obojek.
• Portosystémový zkrat — vrozená vada cév u jater, u tohohle plemene častější. Štěně nepřibývá a je apatické po jídle.
• Nemoc Legg-Calvé-Perthesova — odumírání hlavice stehenní kosti u mladých psů.
• Nízká hladina cukru u štěňat — malá štěňata musí jíst častěji, jinak jim hrozí hypoglykemie.
• Zubní kámen a záněty dásní — nejčastější potíž vůbec.

Tohle není diagnostická příručka. Když pes kašle, poskakuje nebo je po jídle netečný, patří to veterináři.

Co ještě zvážit

Jorkšír se dožívá patnácti let i víc. Je to závazek na delší dobu než u většiny velkých plemen — a poslední léta bývají s náklady na zuby a klouby.

A ještě jedna praktická věc: při třech kilech je pro něj zima skutečný problém. Oblečení pro malého psa není módní doplněk, ale u plemene bez podsady nutnost.