Bernský salašnický pes

Pro koho se hodí

Pro rodinu s prostorem a s časem. Bernský salašnický pes je vyrovnaný, trpělivý k dětem a k cizím zdrženlivý, ale ne agresivní. Není to hlídač v pravém smyslu — ohlásí, ale nezaútočí.

Původně tahal vozíky se sýrem a hlídal statek. Z toho zůstala síla, klid a silná vazba na rodinu: chce být tam, kde jsou lidé, a v kotci na zahradě trpí.

Nehodí se do malého bytu, do horka a k člověku, který je celý den pryč. A nehodí se tomu, kdo nesnese chlupy — línání je u tohohle plemene celoroční disciplína.

Jak vypadá

• Výška: pes 64–70 cm, fena 58–66 cm v kohoutku
• Váha: pes 38–50 kg, fena 36–48 kg
• Srst: dlouhá, lesklá, mírně zvlněná, s hustou podsadou
• Barva: vždy trojbarevná — černý základ, rezavé znaky nad očima, na lících a nohách, bílá lysinka, náprsenka a tlapky
• Dožití: zpravidla 7–9 let; u velkých plemen je to málo i na jejich poměry

Kolik potřebuje pohybu

Dospělý pes zvládne hodinu až dvě denně v klidném tempu. Není to běžec ani sportovec — vyhovuje mu pravidelná chůze a práce hlavou.

U štěněte je hlavní pravidlo nepřetěžovat. Velké plemeno roste dlouho, do osmnácti měsíců se klouby teprve uzavírají. Schody, dlouhé běhy a skákání v prvním roce mají trvalé následky.

V horku se s ním nechodí. Hustá dvojitá srst a černá barva znamenají, že se přehřeje rychle. V létě brzy ráno a pozdě večer, stín a voda k dispozici pořád.

Péče o srst

Kartáčovat dvakrát až třikrát týdně, v období línání denně. Plstěnce se dělají za ušima, v podpaží a na zadních nohách.

Srst se nestříhá. Dvojitá srst chrání před horkem stejně jako před zimou; ostříhaný pes se přehřívá víc, ne míň, a podsada po zkrácení nedoroste správně.

Výchova a první měsíce

• Vychovat se musí, dokud váží dvacet kilo. U čtyřicetikilového psa už není síla na to, aby se něco prosadilo tahem.
• Mírné metody. Plemeno je citlivé a na tvrdost reaguje uzavřením, ne poslušností.
• Socializace od začátku — bernský je k cizím přirozeně zdrženlivý a bez zkušeností z mládí z něj bývá nejistý pes.

Krmení

Dospělý pes sní zhruba 400–600 g granulí denně ve dvou dávkách. U štěněte je zásadní krmivo pro velká plemena — má nižší obsah energie a vápníku, protože rychlejší růst není lepší růst.

Po jídle nechte psa aspoň hodinu v klidu. Torze žaludku ohrožuje všechna velká plemena s hlubokým hrudníkem a bernský mezi ně patří.

Na co bývá nemocný

Tady se nedá nic zjemňovat. Bernský salašnický pes patří mezi plemena s nejkratším dožitím a hlavním důvodem jsou nádory.

• Histiocytární sarkom — zhoubný nádor, u tohohle plemene výrazně častější než u ostatních. Je to nejčastější příčina úmrtí bernských psů.
• Dysplazie kyčelního a loketního kloubu — dědičná, rodiče musí mít vyhodnocené snímky.
• Onemocnění křížového vazu v koleni, časté u těžkých plemen.
• Degenerativní myelopatie — postupné ochrnutí zadních končetin ve vyšším věku.
• Torze žaludku — akutní stav ohrožující život.
• Onemocnění ledvin, u plemene se vyskytuje dědičná forma.

Tohle není diagnostická příručka. Když na psovi něco nahmatáte nebo začne kulhat, patří to k veterináři hned, ne za měsíc.

Co ještě zvážit

O krátkém dožití je lepší vědět předem. Sedm až devět let je u psa, který dospívá do dvou let, opravdu málo — ale je to pravda, kterou dobrý chovatel řekne sám.

Ptejte se na délku života v předchozích vrzích a na to, na co psi odcházeli. Chovatel, který to ví a řekne, dělá svou práci poctivě.