Německý špic

Pro koho se hodí

Pro člověka, který chce psa pevně vázaného na domov. Německý špic je ke své rodině oddaný, k cizím zdrženlivý a skoro nikdy netoulavý — lovecký pud má slabý a od člověka se nevzdaluje. Tím se liší od většiny malých plemen.

Je bystrý, dobře se učí a rád pracuje, takže mu sedne poslušnost i triky.

Nehodí se do domu, kde se nesmí ozvat. Špic je hlásič — má to v popisu práce po stovky let a bez výchovy z toho bude celodenní štěkot.

Pět velikostí, jedno plemeno

FCI vede všechny rázy jako jedno plemeno. Liší se velikostí a povolenými barvami, povaha je v jádru stejná.

• Vlčí špic (keeshond): 43–55 cm — jen vlkošedý
• Velký špic: 42–50 cm — černý, hnědý nebo bílý
• Střední špic: 30–38 cm
• Malý špic: 23–29 cm
• Trpasličí špic (pomeranián): 18–22 cm, zhruba 2–3,5 kg

U tří menších rázů je barev víc: černá, hnědá, bílá, oranžová, šedě vlnkovaná a další.

Pomeranián není jiné plemeno. Je to nejmenší ráz německého špice a v tuzemských papírech se jmenuje trpasličí špic.

Jak vypadá

• Srst: dlouhá odstávající krycí srst a hustá krátká podsada; kolem krku hříva, na zadních nohách kalhotky
• Ocas: nesený přehnutý přes hřbet
• Hlava: liščí, s malýma vzpřímenýma ušima
• Dožití: zpravidla 12–16 let, u menších rázů často k horní hranici

Kolik potřebuje pohybu

Menší rázy vystačí s hodinou denně, vlčí a velký špic potřebují spíš hodinu a půl. Všichni ale potřebují víc zaměstnat hlavu než nohy — špic je chytrý a nuda z něj dělá štěkajícího psa.

Hustá dvojitá srst je stavěná na chlad, ne na horko. V létě se chodí ráno a večer.

Štěkání — hlavní téma u tohohle plemene

Špic hlásí. Hlásí pošťáka, výtah, souseda i auto na ulici. Není to vada povahy, je to jeho původní práce.

Řeší se to výchovou od prvního dne, ne později:

• Naučte psa povel na ukončení štěkání a odměňujte ticho, ne samotné štěkání pozorností.
• Nechvalte ho za to, že „hlásí“ — pes si rozdíl mezi vítaným a nevítaným štěkáním sám neudělá.
• Omezte výhled na ulici a na chodbu, když je pes celý den sám.

Dospělý pes, který štěká roky bez omezení, se přeučuje mnohem hůř. Tohle je u špice rozhodující období prvního roku.

Péče o srst — a proč se špic nestříhá

Kartáčovat dvakrát až třikrát týdně, v období línání denně. Dvojitá srst se línáním uvolňuje ve velkém a chomáče podsady padají.

Špic se nikdy nestříhá nakrátko. Nikdy — ani „na léto“. Krycí srst po ostříhání u části psů už nikdy nedoroste správně a zůstane jen měkká, řídká podsada bez lesku. Neochladí, nechrání před sluncem a zpátky se to nespraví.

Co se dělat dá a má: pravidelně vyčesávat podsadu, zkracovat chlupy mezi polštářky a srst kolem zadečku. Zbytek srsti se nechá být — chrání psa před horkem stejně jako před zimou.

Krmení

Podle velikosti od 40 g u trpasličího špice po 250 g granulí denně u vlčího, ve dvou dávkách. Menší rázy mají v poměru k tělu rychlý metabolismus a jednu velkou dávku snášejí hůř.

Nadváha se pod hustou srstí snadno přehlédne — žebra se musí dát nahmatat rukou, ne odhadnout okem.

Na co bývá nemocný

Německý špic patří mezi zdravější malá plemena, protože nemá zkrácený nos ani přehnané proporce. Několik věcí ale má.

• Luxace pately — vyskakující čéška, u malých a trpasličích rázů nejčastější potíž.
• Kolaps průdušnice — u nejmenších psů; projeví se suchým, „houkavým“ kašlem. Postroj místo obojku je proto rozumný.
• Alopecie X — postupná ztráta srsti na trupu bez svědění, někdy s tmavnutím kůže. Vzhledová záležitost, ale vyšetřit se má.
• Zubní kámen a předčasná ztráta zubů — u malých rázů pravidlo; čištění se vyplatí.
• Dysplazie kyčelního kloubu — týká se hlavně vlčího a velkého špice.
• Nezavřená fontanela u velmi drobných štěňat — důvod, proč se nekupuje nejmenší štěně v chovu za každou cenu.

Co se ptát chovatele: jestli mají rodiče vyšetřené kolena, u velkých rázů kyčle, a jakou mají psi v linii velikost. Chovatel, který nabízí „teacup“ nebo „mini“ pomeraniány, prodává psa pod standardem a s ním i jeho potíže.

Tohle není diagnostická příručka. Kulhání, houkavý kašel a plešatějící srst patří k veterináři.

Co ještě zvážit

Špic od domu neuteče, ale hlásí všechno, co se u něj děje. Kdo bydlí v paneláku a je celý den pryč, bude mít problém se sousedy dřív než se psem.

A poslední věc, která překvapí: líná víc, než by u tak malého psa čekal. Dvakrát ročně se dvojitá srst uvolní celá a v bytě je to znát stejně jako po velkém psovi.