Pamětní režim

Když přijde ta chvíle, aplikace ztichne — a nic se neztratí.

Přepnutí do pamětního režimu udělá tři věci naráz. Zastaví všechny zdravotní připomínky, ztiší barvy profilu a otevře možnost udělat veřejnou vzpomínkovou stránku. Nic se přitom nemaže: každá fotka, poznámka i záznam zůstávají přesně tam, kde byly.

V seznamu Moje zvířata pak zvíře přejde do vlastní sekce Vzpomínky pod živými, náhledová fotka ztratí barvu a přes roh vede smuteční stuha. Nikam nemizí — jen se s ním nepočítá tam, kde se řeší dnešek.

Vzpomínková stránka má vlastní adresu, kterou lze poslat rodině nebo dát do parte. Otevře se komukoli, kdo odkaz dostane, a nepotřebuje k tomu účet. Návštěvník může zapálit svíčku nebo napsat vzkaz.

Vzkazy se nezveřejňují hned. Nejdřív je uvidí rodina a teprve pak se objeví na stránce — moderace tu není jako fronta ke schválení, ale jako ohleduplnost. Odpovídat se na ně nedá a je to záměr: na kondolenci se dá poděkovat jedním tlačítkem a jedním společným vzkazem od rodiny. Nikdo v zármutku nemá skončit s dluhem čtyřiceti odpovědí.

Přepnout to jde i zpátky, kdyby se někdo překlikl. A ta adresa vzpomínkové stránky se nikdy nemění — lidé si ji dávají do oznámení a ten odkaz musí fungovat i za deset let.

Vzpomínková stránka není zapnutá sama od sebe. Hned po přepnutí se objeví otázka, kdo ji smí vidět: nikdo, jen ten, komu se pošle odkaz, nebo i lidé, kteří procházejí Vzpomínky. Výchozí je první možnost a změnit se to dá kdykoli.

Adresa stránky vznikne jednou a už se nikdy nemění. Dá se vložit do parte a bude platit i tehdy, když se stránka na čas schová a zase zapne.

Ve Vzpomínkách stojí u zvířete jméno, roky a — pokud si to rodina přeje — i to, kdo se loučí. Napsat se dá cokoli: „rodina Novákových“ i „Marie Nováková a Josef Novák“. Nechat to prázdné je v pořádku.

Svíčku i vzkaz může na vzpomínkové stránce nechat kdokoli, i bez účtu. Vzkazy se objeví, až je rodina uvidí — odpovídat se na ně nedá, ale poděkovat všem naráz jedním vzkazem ano.

Když někdo napíše, přijde vám e-mail i s tím, co napsal. Zveřejníte ho na vzpomínkové stránce: u vzkazu je odznak „čeká“ a tlačítko, kterým se pustí ven. Svíčky se neschvalují a jsou vidět hned — u svíčky není co číst.